Rozhovor s Michalem o workoutu

S workoutem může začít každý, stačí jen chtít. Sám jsem strávil tři roky hraním na počítači, říká instruktor workoutových lekcí Michal

Část dětství strávil hraním na počítači, šikana od spolužáků ho ale vyburcovala k tomu, aby se sebou něco dělal a zesílil – tělem i myslí. Workout cvičí Michal už řadu let, získal díky němu spoustu dobrých přátel a našel ve cvičení životního koníčka. Doufá, že to samé se mu podaří i s dětmi během lekcí workoutu, které má od září v Newman School na starost.

S workoutem může začít každý, stačí jen chtít. Sám jsem strávil tři roky hraním na počítači, říká instruktor workoutových lekcí Michal

Část dětství strávil hraním na počítači, šikana od spolužáků ho ale vyburcovala k tomu, aby se sebou něco dělal a zesílil – tělem i myslí. Workout cvičí Michal už řadu let, získal díky němu spoustu dobrých přátel a našel ve cvičení životního koníčka. Doufá, že to samé se mu podaří i s dětmi během lekcí workoutu, které má od září v Newman School na starost.

Kdy jsi s workoutem začal?

Šlo to postupně. Nejdřív jsem chtěl jen zesílit. Na základní škole mě šikanovali a při přechodu na střední jsem se rozhodl, že už to znovu zažívat nechci. Začal jsem sledovat videa s cvičením na Youtube, která mě tehdy hodně inspirovala. A logicky mě časem přestalo bavit jenom dívání a vrhl jsem se do sportu.

Dříve ses sportu nevěnoval?

Nebudu lhát. (smích) Strávil jsem tři roky hraním na počítači. Což není úplně ideální základ pro workout. První musel jít dolů nějaký ten podkožní tuk, hlavně na břiše, abych vůbec některé cviky mohl dělat. Šlo to ale ruku v ruce, čím více pohybu, tím méně tuku a více svalové hmoty. Jsem živým důkazem toho, že začít se dá od nuly.

První kroky jsi dělal doma u videí, nebo třeba v posilovně?

Několik prvních měsíců to bylo jen cvičení doma, a přiznávám, že díky technice pokus-omyl jsem si několikrát pěkně zavařil a způsobil i nějaká zranění. Později mě kamarád přesvědčil k navštěvování posilovny, kde jsem stejně necvičil s činkami, ale jen s vlastní vahou.

A do posilovny chodíš dodnes?

Právě že ne. Když činky k pohybu nepotřebuji, není nutné, abych trávil čas v uzavřené posilovně. Rád dělám workout doma nebo venku na hřišti. Mám pár pomůcek, díky kterým můžu i doma zkoušet nové a složitější cviky, ale nejsou k workoutu nutně potřeba. To je na tom krásné, cvičit se dá všude, bez omezení.

Nemá člověk, který cvičí jen s vlastní vahou, bez zátěže, pomalejší progres? Může to být trochu demotivující.

Právě že naopak! Když jsem ještě chodil s kamarádem do posilovny, všiml jsem si, že mám lepší výsledky než ostatní, kteří zvedali činky. Proto mě v posilovně už nic nedrželo a s radostí jsem se věnoval workoutu dál. Musím ale říct, že mým cílem nikdy nebylo nabrat hmotu. Chtěl jsem získat sílu.

A troufáš si už dnes říct, že se ti to podařilo?

Troufám. (smích) Cítím se teď dobře, nejen fyzicky, ale i psychicky, a to je pro mě moc důležité. Co se cvičení i dalších věcí v mém životě týče, mám spoustu cílů, které si chci splnit. Od vystudování vysoké školy přes vybudování kariéry až po zvládnutí konkrétních cviků. Zlomem v mém životě bylo, když jsem si uvědomil, že člověk musí být silný hlavně myslí. Až z ní může energii čerpat i tělo.

Je ti dvacet let, přišly za tu dobu už nějaké kotrmelce?

Prožil jsem několik nucených pauz od cvičení, které mě sice fyzicky vrátily o dost kroků zpátky, ale na druhou stranu mě posunuly psychicky. Hodně věcí jsem si díky nim uvědomil a zjistil, co chci a co je pro mě důležité. A hlavně jsem se naučil poslouchat svoje tělo a regenerovat. Jen díky slabým chvilkám jsem mohl poznat, jaké to je znovu budovat sílu a cítit, jak roste energie a zvládám těžší cviky.

Jsi teď na naprostém vrcholu svých sil? Vypadáš neskutečně dobře a hlavně vysekaně!

Cítím se dobře a můžu teď poměrně dost cvičit, jsem ve slušné kondici. Nicméně mám ještě velké rezervy, kam se můžu posouvat. Občas mě moje tělo překvapí, pozitivně i negativně. Jsou i dny kdy se chystám na trénink, chci do něj dát maximum a možná to až příliš hrotím, a moje tělo mi řekne „stop“. Dnes už ho poslechnu, zklidním se a cvičím tak, abych z toho měl radost a nenadělal víc škody než užitku.

Takže jak vlastně ideálně cvičit, aby to bylo ku prospěchu?

Určitě ne každý den, to je zbytečná zátěž. Zpočátku je ideální trénink dvakrát týdně, po pár měsících třeba až čtyřikrát týdně. Ve zbylých dnech nechat tělo regenerovat, není stroj. Během tréninků bychom neměli zapomínat na rozehřátí a protahování před i po. A poslouchat své tělo, to nejlépe ví, co může a co ne.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *